neděle 25. května 2014

Já a dočasná hluchota..

Po posledním článku o mém zdravotním stavu se leccos změnilo, bohužel k horšímu. Zmínila jsem to, že mám lehký zánět středního ucha a myslela jsem si že to jen tak vyležím, a že za pár dní to bude zase dobrý, ale ono ne. Asi po pěti dnech se můj sluch na levé ucho zhoršil, a tak jsem se rozhodla znovu navštívit ORL.
Přišla jsem k strašně moc milé a hezké paní doktorce (ani bych nečekala že tak krásná mladá doktorka existuje), provedla mi vyšetření a pověděla mi něco, co jsem se od předchozího doktora nedozvěděla. Minule mně vyšetřoval pan primář, myslela jsem si že je to špica, ale ono se ukázalo že ne. Pan primář mi (ne)pověděl co mi je a napsal určité kapky do uší. Pak jsem s tou nemocí (o které jsem si myslela že jí mám) přišla k té krásné mladé doktorce a ona ji vyvrátila. Zjistila mi, že mám podrážděný zvukovod a stěnu bubínku (takže předchozí léčení bylo na nic, ba i možná jsem si to tím zhoršila). Říkám si, "kde to sakra jsme když primář špatně určí nemoc?".. Kdyby šlo o nějaký kašel, rýmičku tak to tolik neřeším, ale o sluch bych opravdu přijít nechtěla - jen kvůli něčí blbosti.
Tak si poctivě kapu do ucha nové kapičky, angína už odešla ale suchý dráždivý kašel ještě zůstává. Jenže, víte jaké to je už deset dní skoro neslyšet? Je to hrozně na psychiku, že by se z toho člověk zbláznil. Znáte takové to lehké pískání, když je ticho (například když usínáte a všude je klid) ? Tak to mám v uších neustále.. chvilkami si myslím že se zblázním. Navíc je opravdu nepříjemné když na Vás někdo mluví a Vy neustále neslyšíte a říkáte "co?, co prosím?, co jsi říkal/a?". Občas se bojím i usnout, abych se druhý den ráno neprobudila nadobro hluchá.. Bohužel mi léky nepomáhají..
Nojo, tak snad horší už to být nemůže.. hah, ale může! Před několika dny jsem přestala dobře slyšet i na druhé ucho. Z 75% neslyším to co mi někdo říká, už jen odezírám ze rtů a domýšlím si podle situací. Je mi z toho k pláči.. proto Vám chci říct, važte si i tak banálních a automatických věcí jako zrak, sluch a řeč.
Po této zkušenosti, kterou mi bohužel život předhodil, jsem dostala možnost zjistit jaké to je být částečně neslyšící. Nikdy by mně nenapadlo, že se mi tohle stane..  Na jednu stranu se vcítíte do těch pocitů lidí, které tohle mají už navždy, a na druhou stranu Vás to naučí si vážit každé věci kterou máte. Nemyslím teď hmotné věci, myslím teď například na lásku, rodinu, přátelství a hlavně to zdraví.
Jsem mladá a v životě se mi stalo už tolik nepříjemných věcí, o kterých by se Vám ani nezdálo a možná by bylo pro Vás i těžké mi to věřit. Jelikož se mi už stalo tedy i pár zdravotních problémů, učím se více si svého zdraví vážit. Vážím si i nesmírně toho, že zatím (musím zaťukat) všechno dobře dopadlo.
Člověk se musí naučit být vděčný i za špatné věci, protože s každým nepříjemným zážitkem se nese i nějaké poučení a pozitivum.
Pro dnešek končím, a doufám že se s každým dnem bude můj zdravotní stav lepšit. Mějte se krásně a važte si všeho co máte!