neděle 18. května 2014

Mocná nemoc..

Určitě to znáte, celý týden je vše v pohodě a najednou se necítíte nějak dobře. Ten pocit se pak mění v něco akutnějšího, bolestivějšího až to přejde na nemoc. Nikdo nikdy neví kde se to bere, ale když to příjde radši by, aby to nebylo. A takhle jsem dopadla i já.. Od středy mi nebylo dobře a dnes v neděli ležím v posteli s angínou a lehkým zánětem středního ucha. Člověk si říká že aspoň nějakou výhodu to má, být doma, že stihnete alespoň udělat dlouhodobě odkládané věci.. ale stejně to dopadne tak, že ležíte celou dobu v posteli a na nic se nezmůžete.

Včera jsem měla opravdu velké bolesti a tak jsme jeli na pohotovost. Před odjezdem jsem se nadopovala prášky, a než jsem po těch 3,5 hodinách přišla na řadu, bylo mi líp. Klasický zákon schválnosti, že. Nevím jak Vy, ale já si pod slovem "pohotovost" představím to, že se jedná o urgentní jednání aby mohli člověku co nejdřív pomoct.. Hah, a ono to tak vůbec není. 3,5 hodin v čekárně mi opravdu nepřipadá jako pohotovostní jednání a když si vzpomenu na to, že před námi byli tři lidi, tak ty doktory nesnáším ještě víc. Také bylo vtipné to, že mi paní doktorka neřekla nic víc užitečného než to, že mám ležet a brát prášky a poslala mně ještě na vyšetření na orl. Tam jsem také musela čekat, ale díky bohu to odsýpalo rychleji. Takže po 4,5 hodinách jsem se konečně dostala domů, a vlastně mi ani nijak nepomohli a akorát ze mně vytáhli peníze. 

Teď ležím v posteli a cítím se jak největší mrtvola. Bolesti bohužel neustupují, ač se snažím s nimi bojovat. Zázvorový čaj piji po litrech a ibalgin mám jak lentilky. 

Snad mi bude brzy líp.. Mějte se krásně a buďte rádi že jste zdraví :-)